1.1.1   IF...ELSE...THEN

Typický překlad:

0BRANCH(dest_1)         // IF
...
...
BRANCH(dest_2)          // ELSE
dest_1:
...
...
dest_2:                 // THEN

• dest_1 a dest_2 jsou dopředné reference.
• V IF a ELSE zakompiluju nulu a na zásobník uložím její adresu.
• Když dojdu k jejich definici v ELSE a THEN, vyzvednu adresu ze zásobníku a napíšu na ni vzdálenost (HERE @ SWAP -)

Používám zásobník LST.

1.1.2   BEGIN...AGAIN

Typický překlad:

orig:                   // BEGIN
...
...
BRANCH(orig)            // AGAIN

• orig je zpětná reference, známá v okamžiku svého vzniku, ale potřebná až o dost později.
• V BEGIN na zásobník uložím její adresu [*]
• Na konci v AGAIN ji vyzvednu a použiju

Používám zásobník DST.

1.1.3   BEGIN...UNTIL...REPEAT

Typický překlad (s více UNTIL):

orig:                   // BEGIN
...
0BRANCH(dest)           // UNTIL
...
0BRANCH(dest)           // UNTIL
...
BRANCH(orig)            // REPEAT
dest:

• orig je zpětná reference, známá v okamžiku svého vzniku, ale potřebná až o dost později.
• dest je dopředná reference.
• v BEGIN na zásobník uložím nulu a orig
• v UNTIL zakompiluju nulu a na zásobník uložím její adresu pod vrchní orig

• v REPEAT vyzvednu a použiju orig, potom v cyklu (dokud nenarazím na nulu) vyzvedávám jednotlivé dest a řeším je jako v IF..ELSE..THEN

  • Stejně jako BEGIN..AGAIN to začíná slovem BEGIN, proto to slovo používá vnulu vždy a AGAIN je v podstatě jinak pojmenovaný REPEAT (u mě, jinde to může být jinak)

Používám zásobník DST.

DST má vršek TOS v registrech (tam bude orig), zatímco všechny dest se dávají pod něj, tedy přímo na vršek implementace zásobníku - takže je to ještě efektivnější, než přidávání nahoru.

Tímhle způsobem se dají přidat i CONTINUE, která přečtou, ale nevyzvednou, orig a použijí ho, stejně jako BREAK, která se prostě přidají do seznamu dest (takže se chovají jako 0 UNTIL)

1.3.1   RST zásobník návratových adres

Překlad je volán z INTERPRET (který je volán z QUIT) po jednotlivých slovech a když dojde na konec řádku, INTERPRET skončí a volá se ACCEPT pro zíkání dalšího vstupu a pak se zase volá INTERPRET.

Tím mezi jednotlivými slovy se může RST i snížit (a zase vrátit), data tedy nemohou ležet na jeho vrcholku.

Pokud se nezmění QUIT ani INTERPRET, tak by data mohla být o pozici níž, ale znamenalo by to žonglování při přístupu k nim (každé další složené slovo přidává návrat na zásobník a tím mění hloubku dat). Asi se mi do toho nechce.

1.3.2   DST Data stack, hlavní datový zásobník

INTERPRET na něj během překladu čísla nepřidává, rovnou je zakompilovává do nového slova (pokud nevyskočím pomocí [ ... ] a pak snad vím, proč tam dávám, co tam dávám a s čím se mi co kříží).

Při překladu na něj dávám BEGIN.. a DO.. smyčky ve tvaru 0, seznam adres k vyřešení, orig

1.3.3   LST secondary zásobník

LST je secondary zásobník a je tak pojmenovaný, protože v CamelForth ho tak pojmenovali a já na jeho potřebu přišel právě tam, když jsem přemýšlel, jak udělat LEAVE čistě.

INTERPRET ho nepoužívá.

Při překladu na něj dávám IF...ELSE...THEN adresy

1.3.4   Příklad

Pro složitější strukturu to může vypadat nějak takto: Každý cyklus má svůj blok ukončený nulou, zatímco každý IF má jen jednu položku. Cykly a IFy jsou na sobě nezávislé, není vidět, jak jsou navzájem zanořené.

    DST              LST
| 1 orig   |    | 1 dest_1 |
| 1 dest_n |    | 2 dest_2 |
|   ...    |    | 3 dest_1 |
|   ...    |    | 4 dest_2 |
| 1 dest_n |    | 5 dest_1 |
| 1 dest_n |    | 6 dest_1 |
|    0     |    |   ...    |
+----------+    |   ...    |
| 2 orig   |    +----------+
| 2 dest_n |
|   ...    |
|   ...    |
| 2 dest_n |
| 2 dest_n |
|    0     |
+----------+